Kolik z nás nedělá nebo v minulosti nedělalo to, co bychom chtěli, jen kvůli tomu, co si o tom budou myslet ostatní? Dovolím si říct, že každý z nás, kdo to právě čte.
Nesekl jsi s tou prací, která tě nenaplňuje, a každý den do ní jdeš s nechutí. Neoblékáš se tak, jak bys chtěl. Nestudoval jsi to, co by se ti líbilo, ale studoval jsi školu, kterou ti určili rodiče. Třeba jsi nechtěl studovat vůbec. Setrváváš ve špatném vztahu a tvá životní energie pomalu mizí. Možná se ti povedlo už úplně potlačit tvůj vnitřní hlas a touhu, protože ses zacyklil v tom, co si o tobě myslí někdo druhý, a co bys „měl“ dělat podle nějakého společenského nastavení.
Představ si, co ti bude probíhat hlavou, až budeš umírat. Nebude to „Kéž bych žil svůj život podle sebe a ne podle ostatních.“? Jestli ano, je načase s tím něco udělat, protože ty jsi jediný, kdo s tím něco dělat může.
Jen ty jsi tvůrcem svého života.
Ty jsi tvůrcem svého života. Ty a jenom ty máš zodpovědnost za to, jakým směrem se bude tvůj život ubírat. Nemůžeš to na NIKOHO a na nic svést. Je doslova nepopsatelná škoda nedělat věci, které chceš, jen protože se bojíš, co by na to řekl někdo jiný. Když si tohle uvědomíš, můžeš s tím začít pracovat.
Takže řídit se podle toho, co by na to řekli ostatní, nás dovede maximálně k tomu být NORMÁLNÍ. Co dneska znamená být normální? Je to vůbec pozitivní? V dnešní společnosti bychom měli mít školu, pracovat desítky let osm hodin denně jako řadový zaměstnanec (protože podnikání je moc rizikové!), každý všední den se těšit na víkend, kdy aspoň chvíli budeme moct dělat, co nás baví a věnovat se svým blízkým. Potom nás čeká důchod (možná), onemocníme a umřeme. Život nám propluje mezi prsty ani nevíme jak.
Tohohle docílíme, když se nebudeme řídit vlastním srdcem, ale míněním někoho jiného.
Nejlepší na tom je, že změnu můžeš udělat teď. Hned teď. I kdybys byl v té nejhorší situaci, můžeš změnit své myšlení, od kterého se vše odvíjí. Pak to půjde samo. Krok za krokem. Věřím, že většina z nás, ale v takové situaci není. Proto si uvědom, co si opravdu myslíš ty, a co si myslí někdo jiný a tobě to jen naprogramoval do mysli. Bereš to za své, přitom ten názor, ta myšlenka patří úplně někomu jinému. Vymaž to. Ve výsledku je úplně, ale úplně jedno, co si kdo myslí, jen nás to omezuje. Je to jeho věc. Tebe se to dotýkat nemusí. Jde o to, nastavit si to v hlavě. A jít si za tím, co chceš ty, ne tvoje rodiče, manžel/ka, přátelé…
Dělej to, co tě baví! Užívej si života podle sebe.
Jak zjistit, co opravdu chci?
Pokud jsi na tom tak, že už ani nevíš, co sis přál jako malý, že tvé kroky nevedou podle toho, co bys dělat chtěl, ale co bys dělat „měl“. A úplně jsi přestal slyšet svůj vnitřní hlas. Tohle je pro tebe.
Uvědom si, že všichni máme v hlavě programy, přesvědčení, které ani nejsou naše, jen jsme je převzali například od rodičů už jako děti. Každý den podle nich jednáme a jsme nešťastní. Neděláme to, co by chtělo naše srdce.
Připusť si, že můžeš dělat, co chceš. Úplně cokoliv na světě. Hranice máme jenom ve své hlavě. Můžeme si plnit své sny a nemusíme poslouchat své okolí.
Odpověz si na základní otázky
- Napiš si na papír, co tě baví. Napiš úplně všechno. Přes hraní tenisu po interakci s lidmi nebo uklízení.
- Teď si napiš, v čem jsi dobrý. Možná jsi komunikativní, umíš vést lidi, cílevědomý, skvěle tancuješ nebo umíš udržovat pořádek. Cokoliv tě napadne. (Díky tomu lépe uvidíš, kam směřovat)
- Teď si sedni. V tichosti. Svoji pozornost směruj do sebe. Sundej všechny masky a myšlenkové vzorce, které sis za život přivlastnil.
- Ptej se sám sebe. Co tě dělá šťastným, a co naopak nešťastným? Jak se cítíš při tvých denních činnostech? Co by tě bavilo dělat? Co od života očekáváš?
Jestli nejsi spokojený s odpověďmi, které ti přichází, opakuj proces každý den. Nakonec to v sobě probudíš a budeš vědět, co máš dělat.
A jako poslední bod, svoje uvědomění začni aplikovat do svého života. Dělej rozhodnutí, která jsou v souladu s tvým novým poznáním sebe sama. Věnuj se tomu, co tě baví. Řiď si život v proudu svých snů a přání.
Nakonec bych ti chtěla říct, že ačkoliv někomu bude trvat déle, než opět probudí svůj vnitřní hlas, tak úplně všichni uvnitř sebe víme, co bychom měli dělat, abychom byli šťastní. V harmonii sami se sebou a mohli si říct, až budeme umírat, že jsme si plnili sny a žili život tak, jak jsme chtěli.